Šán 90.léta
Byla to doba boje o to, aby loděnice a ostrov Šan zůstali v našem užívání. Občas byly přicházející zprávy smutné a hrozivé, nakonec se ale všechno v dobré obrátilo. Byla to doba, kdy se velice posílilo přátelství s hrobečáky, kdy Jelen a hrobecké děti, vzpomenu si jen na Prcka a Mravence, začaly být součástí našich táborů.
Taky to byla doba , kdy jsme museli volit, jakou cestou se naše skupina vydá po rozpadu pionýrské organizace. Přesto že tu byly i myšlenky na začlenění do skautské organizace, myslím že zvítězila ta nejlepší volba, vstup do Kondora, která akcentuje svébytnost a vyjímečnost naší skupiny.
Zatímco v osmdesátých se budovalo a ledacos se rodilo, spoustu věcí jsme teprve osahávali, stavěli a dodělávali., devadesátá léta jsou takovou dobou rozletu. V devadesátých už bylo možné třeba i v zimním období stavět lodě ve vyhřáté garáži loděnice, budovy už se jen udržovaly a natíraly aby byly hezké, klubovny byly dovybavené a v létě i v zimě bylo kam jít (do našeho). Začala se jezdit divočejší voda. Začalo se chodit do bazénu trénovat techniku, objevilo se kanoepolo. Od začátků za Hobbyho, kdy se začínalo s tematickými hrami, celotáborovkami se i herní zkušenost dostala na novou úroveň. Nejen celotáborové hry, ale hry vůbec jsou v devadesátých už rafinované, ale je prostor i pro roztomilé blbosti.
Ustupuje se od věcí které se ještě v osmdesátých dělaly. Třeba koníčkování na Strnady už není nutností a koneckonců už ani očekávanou zábavou (kdo by jezdil na Strnady, když se ve stejnou dobu dá jet na Hamerák). Modřanský jez zpomalil tok Vltavy, devítky jsou lehké a v pohodě se to dá vypádlovat. Používání lodních formací, vlajkové signály, to už je taky přežitek, i když ve hvězdách to zůstalo, stejně jako vlajkový kód, který taky ztratil opodstatnění po opuštění vlajkového označení lodí. Přichází doba kdy místo čtyř tradičních oddílů vzniká celá řada oddílů nových, ale o tom by už měl psát někdo jiný.
Taky to byla doba , kdy jsme museli volit, jakou cestou se naše skupina vydá po rozpadu pionýrské organizace. Přesto že tu byly i myšlenky na začlenění do skautské organizace, myslím že zvítězila ta nejlepší volba, vstup do Kondora, která akcentuje svébytnost a vyjímečnost naší skupiny.
Zatímco v osmdesátých se budovalo a ledacos se rodilo, spoustu věcí jsme teprve osahávali, stavěli a dodělávali., devadesátá léta jsou takovou dobou rozletu. V devadesátých už bylo možné třeba i v zimním období stavět lodě ve vyhřáté garáži loděnice, budovy už se jen udržovaly a natíraly aby byly hezké, klubovny byly dovybavené a v létě i v zimě bylo kam jít (do našeho). Začala se jezdit divočejší voda. Začalo se chodit do bazénu trénovat techniku, objevilo se kanoepolo. Od začátků za Hobbyho, kdy se začínalo s tematickými hrami, celotáborovkami se i herní zkušenost dostala na novou úroveň. Nejen celotáborové hry, ale hry vůbec jsou v devadesátých už rafinované, ale je prostor i pro roztomilé blbosti.
Ustupuje se od věcí které se ještě v osmdesátých dělaly. Třeba koníčkování na Strnady už není nutností a koneckonců už ani očekávanou zábavou (kdo by jezdil na Strnady, když se ve stejnou dobu dá jet na Hamerák). Modřanský jez zpomalil tok Vltavy, devítky jsou lehké a v pohodě se to dá vypádlovat. Používání lodních formací, vlajkové signály, to už je taky přežitek, i když ve hvězdách to zůstalo, stejně jako vlajkový kód, který taky ztratil opodstatnění po opuštění vlajkového označení lodí. Přichází doba kdy místo čtyř tradičních oddílů vzniká celá řada oddílů nových, ale o tom by už měl psát někdo jiný.