Šánovci

Tak jsem se vypravil podívat se na Vladimírov. Když jsem tam byl uchvátilo mne jak blízko pod Řípem to je. Říp se tyčí hned nad ním. A kdo si myslí že to není zvláštní místo ať si tam dojde sám. Dojel jsem na kole až k domu. Bylo nádherně, ale jak jsem se zastavil začaly se sbírat mraky. Opřel jsem si kolo a dal se do prolézání a focení. Když jsem se se vrátil, kolo bylo prázdné. Myslel jsem že je to ventilkem, tak jsem se snažil to nafouknout, ale kolo bylo píchlé. Tak jsem ho dotlačil za brod přes potok, aby mi mohly schnout boty promáčené broděním a pustil se do lepení duše. Na druhou stranu potoka se od Vladimírova přišourala zrzavá kočka se žlutýma očima sedla si a celou dobu co jsem lepil se na mne dívala. Když jsem byl hotov a šel si k potoku opláchnout ruce zvedla se a šla zpátky ke Vladimírovu. Neměla žádný ocas! Mraky byly pořád černější a chvíli poté co jsem odjel spustila příšerná bouřka.
fotky jsou na http://kidd.rajce.idnes.cz/Vladimirov/

Ahoj Kidde. Hezké fotky, hezké povídání. Nyslím, že první ze Šánu jsem byla na Vladimírově já. Jako instruktorka jsem plnila 3 orlí pera. Měla jsem opustit Šán, dojít na Vladimírov, opsat text na štítě a vrátit se na nástup zpět. Okolo jezdce na koni byl text a zněl něco jako - Nepodlézt, nepřelézt, přeskočit. Pamatuji, jak jsem měla dostatek času, někde jsem si tam pod stromem ustlala a bezvadně si zchrupla. Pár let na to jsme tam byli na pochodu hladu, mám fotky odtamtud. Tenkrát jsem se dala do řeči s paní domácí. Vyprávěla, jaký je život bez elektřiny, jak řeší lednicic, televizi, vaření. Krátce před tím se stalo, že blesk uhodil do stavení, sjel po kovových částech do stáje a zabil všechny krávy, které byly uvázané řetězem ke žlabu. A pak už jsme tam jen jednou poslali další mladé instruktorky, které ale sledoval nějaký úchyl, a tím skončily vůbec výsadky ze Šánu. Je škoda té usedlosti, je vidět, že to s ní jde do " kopru". Škoda. Bejby