Šánovci

Tajemná loď s kouzlem pohádkového škuneru. Bílé tělo lodi zdobila červená linka, mahagonová nástavba kajuty a můstku, bílá střecha a tmavá paluba. Když se to takhle napíše tu loď vidím znovu zakotvenou na zrcadlící se laguně v ranním oparu zalitou sluncem.
Issabella byl kutr, podle pamětníků původně prý s oplachtěním 40m2 plachet. Já ji už zažil bez kýlu a stěžně upravenou výhradně na motorový provoz.
Tyto lodě se do Prahy dostaly za války s německou armádou. Po válce tady zůstaly dvě. Issabella byla jednou z nich.
V posledních letech Prahou plují dvě další podobné lodě, Issabella však mezi nimi není.

Ten, kdo navštívil kajutu Issabelly určitě vzpomene na vybavení. Malá kuchyňka, za ní dvě lavice z úzkých lišt a mezi nimi skládací stolek. Lišty na lavicích se střídali jedna byla dubová, druhá mahagon, hnědá s medovou. Vlastně podobné byly i lavice v tramvaji, ale méně pohodlné. V přídi složeny lana, kotvy, kotvičky, odrazníky, bójky a celty. Kajuta dozdobena u stropu zástupem námořnických čepic. To vše spoře osvětleno malými okénky.
Loď za jízdy hnána motorem Škoda Octavia, výkon veden přes reverzní převodovku Fiat na hřídel lodního šroubu. Je pravdou, že tyto dva základní články pohonu si mnohokrát nerozuměli a byly místem častých oprav i zdrojem zapeklitých situací. Motor byl uložen pod podlahou můstku.
Na tom můstku často stával Patron v těžkém vojenském kabátě pamatující snad i ruské válečné zimy. Navrch maskovací celta, uvnitř kožich.
Kdo ví kam vlny Vltavských vod tuhle loď donesly…
[/b]

Já už jsem, bohužel, Issabellu vědomě nezažil, mám pocit, že jsem jí ani nikdy neviděl, mám ale vzpomínku, v kuchyni na Šánu dlouho stávala kruhová židlička, zvláštní tím, že byla na pružině. Někdo mi tehdy říkal, že pochází z Issabelly. Byla to taková zábavná věc, udržet se na ní nedalo bez nohou na zemi moc dlouho. Kdosi mi tvrdil že ta pružina funguje proti mořské nemoci na vlnách. Nevím. Ale bylo to spestření služby pohoupat se na ní. Komusi pak při houpání prdla pružina pod zadkem a židlička zmizela.

Isabela byla nádherná loď.
O táborech byla zakotvená v místech, kde je dnes pod kuchyní plato.Tam měl své stanoviště Patron. Snad pokaždé měl sebou dobrou duši – nějakou ženskou. Neonku – rázná, usměvavá, veselá, ženská do nepohody. Později Zdenu, vyzařující klid, pohodu a zázemí.
Nejvíc si ale na Isabelu pamatuji z dlouhých cest do Německa.
Pro dnešní mládež : dříve se nejezdilo na puťák na divokou vodu. Nahodily se motory na dřevěné pramice a čluny( pamatuji jménem na Vegu, Jupiter a snad i Saturn). Sírius byl z těch člunů nejlepší, největší a s Vichrem nejrychlejší. A vyrazilo se směr Děčín a dále do Německa. Drážďany, Magdeburg, pak po kanálech na Brandenburg, jeden rok i dále kolem západního Berlína až k jezeru Müritz. Pohledem na mapu zjistíte, že jsme ten rok získali mnoho zlatých knoflíku za ujeté stovky kilometrů. A Isabela byla naše vedoucí plavidlo.
Jen si představte – po vodní hladině pluje ladná Isabela a kolem ní se rojí množství malých plavidel. Isabela byla kuchyň, zásobovací loď, bezpečí, jistota. Pokud někomu „ vypl“ motor, zavěsil se k Isabele. Existují fotky, kdy jsou za Isabelou jako korálky na niti zavěšeny všechny lodě. Ovšem překonávaly jsme takto, za chodu všech motorů, i místa, kdy jsme se snažili překonat silný proud v řece.
Plavba po úzkých kanálech, kdy jsme se k velkým lodím museli vejít i my, kdy jsme se strachem v očích překonávali „nácuc“ remorkérů, kdy jsme vlastními zády ( hrdina Sísa) odtlačovali remorkér od pramičky – to je prostě kapitola sama od sebe. Tam byly vlny jak k….. I ty jsme se naučili překonávat, aby jsme se nepotopili nebo aby nás nehodily na břeh.
A teď jednu vzpomínku pro pamětníky. Na své pouti do Němec jsme kotvili u Berlínských jezer. Ráno jsme opustili tábořiště a vydali se na vlak, že pojedeme do Sanssouci na výlet. Vlak nám ujel a my čekali na další. Mezitím v tábořišti hlídací parta ( kdo to byl?? přihlaste se) pojala nádherný nápad. Isabela, nikým, myslím tím Patrona, nehlídána, kotvila u břehu. Mladíci nelenili, otočili klíčkem a opojeni svobodou, začali brázdit vodní hladinu. Musel to být úžasný pocit. Nikdo z nich ale netušil, že my ostatní konečně po dlouhé době čekání, nastoupili na vlak a za chvíli jsme nevěřícně koukali z okének. Vodní hladinu, kolem které jsme právě jeli, rozrážela Isabela v celé své kráse. Úžasný pohled. Z okna hleděl i Patron. Neměl radost.
Ahoj Bejby

Tak se přiznávám po letech jsem objevil tohle forum, s tou Isabelou jsem po berlínských jezerech kroužil já mladická nerozvážnost trochu pomsta za to že jsem musel za trest hlídat kotviště. Ten trest byl za za pozdní návrat z ulic Magdeburgu a ještě ve stavu neovladatelném/od té doby nepiju/.Na té plavbě jsem jezdil s Karlosem na Siriu vozili benzín pro všechny tahali nepojizdné lodě s vynikajícími motory zn tummler.Nakonec jsem ještě malem utopil i Karlose se siriem když jsme se vraceli na ČSPLO do Magneburgu s nemocnym okem. Však jsem to od Patrona dostával ještě celý příští a bohužel můj poslední rok pěkně na talíř poslední tábor nás vydědil mimo do džungle a fungovali jsme jako pracovní jednotka pod vedením Karlose.Ani už nevím kdo tam s námi ještě byl měli jsme přidělenou jednu loď jen škoda že to bylo naposledy kdy jsem se s Vámi viděl Patrone Neonko Miliardo Ažvenko, Sixi a Jiřino, Renato, Karlosi a další které už si nevybavím.